Tyto experimenty byly uskutečněny, když se USA rozhodly vstoupit do druhé světové války a vznikla potřeba rychle vycvičit velké množství vojenských radiotelegrafistů. Tenkrát byla nalezena metoda nácviku dávající výsledky rychleji než metoda tradiční. Tato nová metoda spočívá v tom, že se žáci nejprve učí rozeznávat sluchem pouze dvě morseznačky vysílané rychlostí nezbytnou ve skutečné válečné situaci. Při této rychlosti nelze rozeznávat jednotlivé „tečky“ a „čárky“, ze kterých jsou značky složeny. Charakteristický zvuk té které značky musí tedy žáci spojovat bezprostředně s příslušným alfanumerickým znakem, stejně jako zkušení radiotelegrafisté. Když se žáci naučí bezchybně rozeznávat dva znaky (vysílané v náhodném pořadí), je přidána další značka. Takto je počet značek postupně zvětšován, až se žáci naučí všechny potřebné značky.
Na rozdíl od této nové metody byla stará metoda založena na tom, že člověk je schopný naučit se celou Morseovu abecedu za hodinu, představuje-li si jednotlivé značky jako sled „teček“ a „čárek“. Ačkoli není schopen přijímat tyto značky dostatečně rychle, předpokládalo se, že rychlost lze postupně zvyšovat tréninkem.
Obě metody byly porovnávány experimentálně. Během experimentů byl měřen, registrován a porovnáván pokrok při nácviku pomocí nové a staré metody. Zjistilo se, že nácvik starou metodou trval mnohem déle. Postupné zvyšování rychlosti se totiž u této metody zastavilo vždy při dosažení určité rychlosti a trvalo pak velmi dlouho, než byla tato kritická rychlost překonána. Prodleva při překonávání této kritické rychlosti se značně lišila od jednotlivce k jednotlivci.
Předpokládám, že něco podobného se děje i při nácviku cizojazyčného vyjadřování. Nacvičujeme-li nejprve písemnou formu jazyka (např. v korespondenčním kursu) s využitím uvědomělé znalosti jazykových pravidel, daří se to velmi dobře; máme dost času na sestavování vět. Při ústním vyjadřování, nám však překáží návyk uvědomovat si jazyková pravidla, která (na rozdíl od písemného vyjadřování) musíme používat zcela podvědomě. Jinak bychom totiž nemohli mluvit plynule. Zdá se, že rozdíly mezi jednotlivci při překonávání této překážky jsou značné.